|
Protože jsme jako jeden z cílů šermířského spolku je rozšiřovat povědomí o době středověku a o tehdejším životě. Připravili jsme pro vás několik článků na toto témá a postupně je zde zveřejníme. Zdrojem informací z kterého jsem čerpal jsou internetové stránky http://www.stredovek.wz.cz/
V tomto článku by měla být (snad pochopitelně) vymezena středověká společnost. Samozřejmě se společnost velmi vyvíjela.
V podstatě existovaly dva póly, které rozdělovaly celou společnost. Byla to nesvoboda (závislost, poddanství) a svoboda a mnoho jejich forem.
Na absolutním vrcholu žebříčku byl ten nejsvobodnější – panovník země. Zpočátku ovládal téměř neomezeně (kromě teologických záležitostí) celou zemi. Když ale předával půdu do vlastnictví (ať již osobního nebo dědičného) – tzv. léna a beneficia o moc přicházel.Šlechta musela složit vládci lenní přísahu věrnosti, ale věrnost šlechta příliš nedodržovala, spíš se starala o vlastní prospěch, který byl často v rozporu s panovníkem, který musel všelijak kličkovat a získávat přízeň aristokracie. Získání pravomocí nebylo jednorázové, šlechta si svá práva postupně vybojovávala, časem se stala spoluvladařem, na úkor panovníka, který někdy byl jen loutkou v rukách šlechty.
Šlechtou, která se podílela na správě a vládě státu je myšlena vyšší šlechta, mající rozsáhlé pozemky, někdy až kraje, nebo v období rané šlechty výnosné úřady. Šlechta se velmi rychle rozrůznila, tzn. nebyla jen vysoká. Vysoká šlechta a král měla absolutní svobodu, vlastnili rozhodující půdu, k půdě patřili lidé na ní závislí, vysoká šlechta i král, žili v přepychu z poplatků poddaných a měli nad nimi neomezenou moc. Tato vrstva ovládala celou světskou společnost.
Vysoká šlechta plynule přecházela do nízké šlechty (rytíři, zemané, vladykové). Jejich majetek byl nevelký, na správu země téměř neměli vliv. Často byli závislí na panovníkovi, nebo na jiném feudálovi. Museli sloužit ve vojsku (pro malé příjmy z pozemků, na rozdíl od vyšší šlechty), nebo se do vojska najímat v různých konfliktech. Nižší šlechta vlastnila půdu i lidi, ale pozvolna přecházela v majetnější svobodné sedláky. Život chudších šlechticů byl i těžký, ale to nebylo nic proti životu poddaných.
Přechodem k bohatým sedlákům se dostáváme k poslední skupině svobodných. Byli to svobodní rolníci. Právně nebyli na nikom závislí, byli svobodní na rozdíl od poddaných. Tato vrstva byla početná na začátku středověku, postupem se zužovala, v tíži utěsňující se centrální vlády. Svobodní, spousta jich žila v pohraničí, byly oproštěni od roboty, platili jen vládci daně.
Nejrozšířenější skupinou byli závislí rolníci. Půdu museli mít pronajatou od panovníka a nebo šlechty. Jejich život byl velmi těžký. Z málo úrodných polí museli odevzdávat nehorázné daně za pronájem. Neměli žádná práva, byli pouze majetek. Opravdu oni symbolizovali temný středověk, většina z nich žila pod hranicí chudoby. Není ale klasické antické otroctví. Do otroctví se dostávali jen zajatci, většinou byli ale přesídleni na území dobyvatele, dostávali se do této skupiny. Poddaní v různých stupních závislosti museli také platit desátky církvi.
Církev je kapitola sama o sobě. Měla obrovský vliv na myšlení lidí, celé společnosti, vždyť heslem bylo: Modli se a pracuj. Přetrpěním pozemského nelehkého údělu se člověk měl dostat do nebe. Církvi patřila půda, byla velmi bohatá, pro znalost čtení a psaní vykonávala úřednickou činnost státu. Jednak měli vlastní pozemky a poddané, jednak dostávali desátky, to vše jim umožňovalo rozsáhlou stavební činnost a kněžím život v bohatství.
Středověk provází rozvoj měst. Měšťané byli vlastně také svobodní, ovšem nebyli vlastníci rozsáhlých pozemků. I oni se dají rozdělit na několik skupin. Nejbohatšími měšťany byl patriciát, nejbohatší lidé, vlastnící i několik domů a živnosti. Oni řídili chod města. Nejpočetnější skupinou byli obvyklí řemeslníci, ani příliš bohatí, ani chudí. A neslabší skupinou byla chudina: lidé bez domova, bez výrobních prostor, nádeníci. Oni neměli ani moc práv.
Zvláštní skupinou byli cizinci. Využívali vlastní právní předpisy a byli pod ochranou krále. Mezi ně patřili bohatí kupci, zahraniční rádci, Židé. Ač jsou blízko k patricijátu nebo bohatším řemeslníkům, dají se považovat za samostatnou skupinu. Měli vlastní právo, nepatřili panovníkovi. Židé například v křesťanské společnosti mohli půjčovat peníze (křesťané nemohli), nabyli tak rozsáhlého majetku, a to bylo spíše pravým důvodem pogromů na jejich obce.Cizinci (kromě otroků) byli bohatí.
Použitá literatura:Jaroslav Čechura: České země v letech 1310-1378; Josef Žemlička: Čechy v době knížecí; kolektiv autorů: Světové dějiny I. |
